› Blog › PÁR NÁPADŮ PRO DĚTSKÝ POKOJ

PÁR NÁPADŮ PRO DĚTSKÝ POKOJ

Jak zařídit dětský pokoj? Samozřejmě, že záleží na věku, ale vždy bude platit: co nejjednodušeji, přirozeně, nadčasově, kvalitními materiály a s co nejméně barvami. A hlavně tak, aby rostl s vaším pokladem a pomohl mu vnímat tradice, kontinuitu a okolí.

Protože dětský pokoj je snad jediná místnost v bytě či domě, který by se měla v průběhu času dost zásadně měnit. Růst s potřebami dítěte. A když ho zařídíte chytře, tak budete měnit co nejmíň a vždycky jen to, co je potřeba. Nejen že ušetříte, a tím pádem si budete moci dovolit hezčí věci, ale i své děti naučíte něco hodně zásadního do života. Poskládat si svůj prostor z oblíbených věcí, které se nevyhazují. A pokud se musí vyměnit – jako například postýlka pro miminko – tak putují na půdu a počkají tam, až je bude potřebovat další člen rodiny.

V případě katalogového vyladěného pokojíčku (což je podle nás ten negativní příklad) pro miminko bude předškolák trpět v něčem, co je mu už ze všech stran (hlavně mentálně) malé a potom budete muset pořádně zainvestovat do něčeho, co bude správně zase jen nějakou dobu.

Co reálně potřebuje miminko? Být blízko k rodičům. Pro miminko si kupte Hojdavak a pověste si ho ke své posteli. Později, až půjde do svého pokojíčku, bude potřebovat postýlku a skříňku na věci (komoda bude taky super). A polici na hračky – nejlépe takovou, která mu usnadní se orientovat a pomůže naučit se pořádku. A hračky? Těch opravdu nemusí být moc!
Pokud to jen trochu půjde, pořizujte spíš jednotlivé kusy nábytku. Ony ty pokojíčky jak z katalogů jsou moc hezké na pohled, ale ani my bychom nechtěli bydlet v něčem, kam skoro nemůžete přidat nic svého. Já tedy rozhodně ne!

Základem bude postýlka nejlépe s baldachýnem (lněný nebo nějaký lehký přírodní bude skvělý). Křeslo pro maminku, aby mohla kojit a později číst knížky, a třeba hrací podložka. Jestli je pokojíček moc velký, použijte nějakou pěknou tapetu nebo velkou živou pokojovou kytku. A závěsy, jednobarevné a v doplňkové barvě, žádné divoce řvavé. Když vyberete v tónu pokojíčku bílou, šedou, béžovou nebo pudrovou, určitě se nespletete.

Děti své prostředí vnímají už od prvního nadechnutí. A stejně, jako mi přijde nesmyslné diskutovat o tom, odkdy je miminko v břiše bytostí, tak mi přijde nesmyslné bavit se o tom, odkdy děti vnímají to s čím si hrají. A odkdy je jim záhodno vysvětlit, že by si měly hrát s něčím, co nevyrábějí v Číně stejně staré děti. Proto bych vždycky raději sáhla po masivním dřevě, vlněném nebo jutovém koberci, po nadčasové komodě která vydrží navěky.

Pokud váš pokojíček musí být superekonomický, doporučuji skříně z IKEA, jmenují se Pax a já používám zejména jejich "botníky" - tj. skříně hloubky 35 cm, šířky 50 cm, vysoké 236 cm. Sestavuji klidně víc vedle sebe. S bílými dvířky a nenápadnými úchytkami nebudou v pokojíčku skoro vidět a nezaberou moc místa. Mám vyzkoušeno, že stačí dvě až tři pro jedno dítě, a když budete rozumní v objemu věcí, které má, vejde se mu tam nejen oblečení, které se tam krásně přehledně naskládá, ale i sezónní věci do vrchních polic, u nás v nich byly a jsou i hračky, knihy a dokonce peřina a polštář pro hosty. A ano, všechno pěkně zavřené. Venku může být pár věcí, se kterými si zrovna hrajete, pár knížek, které se právě čtou...

A jak na barvy? Velice střídmě. Řekla bych až extrémně střídmě. Protože pokud nežijete v instagramově krásném a bezchybném světě, budete mít sem tam barevné oblečení, knížky, výkresy a barevné hračky... a to úplně stačí. Takže pokojíček s úplně čistým svědomím můžete udělat téměř jednobarevný. Nebo lépe řečeno – použijte "nebarvy". Které to jsou? Ty základní. Bílá, béžová, černá, šedá. A dřevo vám taky udělá "barvu"...

A pokud si to bez barev neumíte představit, doporučuji jednu z těchto dvou variant:
A/ tlumené pastelové tóny použijte na větší plochu a doplňky vyberte v tmavším nebo světlejším tónu barvy základní.
Nebo B/ bílý základ a plno barev okolo. A hlavně tím bílým základem nešetřit. Nelekněte se toho bílo-bílého pokoje, až bude hotový... stačí doladit pár barevnými doplňky a vpustit život ve formě vašich dětí... a bude vymalováno!

Pracovní stůl pořiďte jen jednou - když se školák začne osamostatňovat. Když už nepíše úkoly s vámi v kuchyni, je načase mu dopřát jeho prostor. A my jsme mnohem víc než pro rostoucí stoly, které mimochodem vypadají zcela příšerně, pro rostoucí židle. Ony ty děti u úkolů zase tolik času netráví, aby si mohly zničit záda. Raději je naučte udělat úkoly rychle a běžet s kamarády ven!

A postel... miminkovská a potom může být hned velká. Nejlépe 90 x 200 cm. Ale hlavně, ať je útulná, což se dá zařídit baldachýnem, světýlky a třeba obrázky nebo tapetou jen kolem postele. Výhodou je, že se do ní vejde i maminka nebo tatínek, když jdou uspávat. Později bude tak akorát a v patnácti ji budete měnit za širší... a tu už si potom s sebou mohou vzít do svého prvního bytu, nebo využít při návštěvách doma, na které už budou zřejmě jezdit ve dvou.

15_1 16_1

A poslední poznámka pod čarou... pokojíček vždycky udělejte ve shodě s celým vaším bytem. Vaše děti si vybraly vás. A to se vším... s tím co jíte, čím se obklopujete, jak trávíte čas a jak se k sobě chováte. A samozřejmě i s tím, jak bydlíte a jak se oblékáte. Až dospějí, vyberou si samy. Teď jste jejich vzorem vy. A když se budete chtít zeptat, klidně nám napište... my vám rádi poradíme a vy nás třeba budete inspirovat na téma dalšího článku.

Rádi bychom vám pomáhali na té báječné cestě s vašimi dětmi alespoň tím, že pro vás budeme z té velké nabídky vybírat jen to, co za to stojí! Jako třeba tyhle krásné věci: